Připojení k internetu je téměř samozřejmostí, ale opravdu rychlý internet je pořád vzácnost. Vyzkoušeli jsme připojení, díky kterému se hry či filmy stahují během několika minut.

Podle mezinárodních statistik serveru NetIndex.com má Česko 28. nejrychlejší internet na světě. Průměrná rychlost připojení je 23,36 megabitu za sekundu. Podobný údaj uvádí i český server DSL, který měří tisíce připojení v Česku každý měsíc. My jsme ale vyzkoušeli blízkou a někde už dostupnou budoucnost – připojení přes optické sítě s desetinásobnou rychlostí.

Internet s rychlostí 250 megabitů za sekundu znamená, že si celou videohru Bioshock Infinity, která má 17 GB dat, stáhnete za necelých deset minut. Nebo že na nahrání desetiminutového videa z dovolené ve vysokém rozlišení na Youtube bude stačit asi minuta.

Hra čísel a fascinující praxe

Internetové připojení Real Fiber 250 od společnosti KnVNet, které jsme testovali, patří mezi vůbec nejrychlejší způsoby, jak se připojit ke globální počítačové síti. Reálné rychlosti připojení se ale často diametrálně liší od marketingových slibů.

Nejlépe to ukazují statistiky průměrných rychlostí různých typů připojení. U dominantního ADSL s maximální rychlostí 20 Mbps je průměrná naměřená rychlost pouze čtvrtinová, u 3G sítí s rychlostí až 42 Mbps uživatelé na DSL.cz naměřili 7,3 Mbps.

Inzerovaná rychlost připojení je zavádějící i proto, že nedefinuje rychlost, kterou budete schopni stahovat data ze svého oblíbeného serveru, ale pouze rychlost připojení do páteřní sítě daného poskytovatele připojení. Stačí si porovnat maximální rychlost nabízeného připojení s rychlostí přípojky do NIXu (“křižovatka” českého internetu) a do zahraničí u konkrétního poskytovatele. Tyto údaje na svých webových stránkách ale většina poskytovatelů připojení nenabízí, část poskytovatelů zpřístupňuje údaje o přípojce do NIXu a jejím vytížení.

Naše měření, nejen na specializovaných službách, ale hlavně v reálném provozu, ukázala, že optický internet nabízí mnohem lepší poměr mezi inzerovanou a reálně dosahovanou rychlostí a je zároveň průměrně nejrychlejším způsobem připojení v Česku, přestože operátoři nabízejí i levné tarify s rychlostí mezi 10 a 20 Mbps.

Logickou otázkou je, zda připojení k internetu rychlostí 250 Mbps má vůbec smysl a využití. Za tímto účelem jsme vyzkoušeli hned několik v Česku populárních internetových služeb. Na výsledcích je vidět, že ne všechny služby dokážou vytížit tak kvalitní připojení. Nejhůře v testu dopadl paradoxně český server DSL, který nabízí měření rychlosti – 250 Mbit připojení ukázalo pouze desetinovou rychlost. Hluboko pod potenciálem připojení byl i test rychlosti v mezinárodním systému Speedtest.net.

Naopak velmi dobře fungují české služby, jako je Úschovna.cz a Capsa.cz (mají stejného provozovatele). Solidní rychlosti přes sto megabitů lze dosáhnout i při využívání služeb, jako je Disk Google a Microsoft Skydrive. Linku nejlépe vytížila služba Úschovna s reálnou rychlostí nahrávání 232 megabitů za sekundu a při stahování herní služba Steam s rychlostí 189 megabitů. To už jsou rychlosti plně srovnatelné s přesunem dat v rámci domácí bezdrátové sítě.

Nároky na kvalitu připojení porostou s příchodem UltraHD rozlišní videa, které tvoří většinu přenášených dat na internetu, ať už v legální podobě streamovaného obsahu z YouTube, Netflixu a podobných služeb, nebo na hranici zákona z torrentů a služeb typu Ulož.to.

Cloud pro celou rodinu

Jednou z výhod rychlého připojení je to, že se ztrácí rozdíl mezi domácí sítí a internetem. S připojením, které nabízí i vysoké rychlosti odesílání dat, můžete sledovat filmy na dálku z vlastního počítače nebo síťového disku uloženého doma. Vzhledem k omezené kapacitě paměti telefonů i ultrabooků se taková možnost hodí.
Nejpohodlnější je v tomto případě používání domácích serverů (NAS), které podporují automatické nastavení komunikace s internetem a nabízejí mobilní aplikace pro přístup k datům nebo přímo pro prohlížení fotografií či přehrávání videa.

V průběhu testu jsme ověřili funkčnost takových řešení od Synology (DiskStation 214se), Netgearu (ReadyNAS 102) s cenou pod pět tisíc korun bez pevných disků a na zařízení MyCloud od WD, které stojí pod 4 tisíce i s pevným diskem s kapacitou 2TB. MyCloud jde dokonce o kousek dál a přímo ve své ovládací aplikaci nabízí kopírování a přesun dat mezi “soukromým cloudem” a online službami.

Jediným limitem v přístupu k datům doma je kvalita připojení – v praxi je stále běžné, že čeští operátoři nemají pokrytí ani přes edge na dálnicích nebo železničních koridorech i v hustě obydlených částech měst, třeba v Praze na Andělu. Další věcí jsou potom datové limity, které pracují častěji s megabajty než s gigabajty.

3x levné síťové úložiště: Synology 214se, Netgear ReadyNAS 102 a MyCloud od Western Digital

Z univerzit do domácností

Připojení k internetu v řádu stovek megabitů bylo dlouho vyhrazené jen pro univerzity a velké firmy, ale rozvoj moderních síťových technologií umožnil postupné zvyšování rychlostí pro připojení i v domácnostech. Má to ale háček. Nejrychlejší optické sítě jsou dostupné pouze v panelových nebo jiných velkých bytových domech, kam se vyplatí dovést optická vlákna a připojení rozvést do jednotlivých bytů.

Podobný přístup k budování sítí zvolily i kabelové televize už před deseti lety a posledních několik let zavádějí také optické kabely a díky tomu nabízejí i rychlosti nad hranicí 100 megabitů za sekundu. V listopadu kabelová společnost UPC začala nabízet i připojení o rychlosti 240 megabitů za sekundu, ale pouze ve směru k uživateli, nahrávání na internet je výrazně pomalejší a reálně dosahované rychlosti kolísají.

Zrychlují se také připojení přes metalické kabely společnosti Telefónica O2. Ta v Česku přibližně před rokem zavedla technologii VDSL s maximální rychlostí až 40 Mbps pro stahování, rychlost nahrávání dat na internet, která je s rozvojem moderních on-line služeb stále důležitější, ale zůstává na nízké hranici 2 megabity, rychlejší připojení je navíc dostupné pouze na malou vzdálenost od ústředen. Průměrná rychlost připojení v xDSL sítích O2 tak v listopadu dosáhla podle serveru DSL.cz 10,5 megabitu za sekundu.

Nejnovější vlnu zrychlování přináší mobilní sítě 4. generace označované jako LTE. V Česku ale nástup LTE zbrzdila komplikovaná aukce kmitočtů i nechuť operátorů investovat do infrastruktury. LTE s teoretickou rychlostí až 100 Mbit za sekundu pro stahování lze nyní používat pouze na několika místech v Česku. Rozšíření LTE slibují operátoři na příští rok, ale opět pouze na části území ČR. Používání mobilního internetu ale zásadně omezují nevýhodné tarify s omezenými objemy přenosu dat.

 Autor článku je platícím zákazníkem KnVNet. Převzato z Gogole zpráv.